Květy z mé barvířské zahrady
- Markéta Kotková
- 5. 8.
- Minut čtení: 7
Léto je na vrcholu a přírodní barvířka má o prázdninách, ač se to nezdá, plné ruce práce. Sezóna barvířských květin je totiž začátkem srpna v plném proudu. Každým dnem je co sklízet, zalévat, zpracovávat a všemožně obstarávat.
Přijměte proto dnes pozvání do mé barvířské zahrádky.
Představím vám svoje květinové miláčky a můžete se inspirovat k založení svého vlastího záhonku třeba hned příští rok.
Krásenka sírožlutá (Cosmos sulfurea)
je nenáročná letnička, která vás za opravdu nepatrnou péči odmění hojností sytě oranžových květů. Čím více je budete sbírat, tím více vám pokvetou! Najdou své využití jak v barvířské lázni, tak při výrobě barevného inkoustu či textilní barvy.
Květy můžete za čerstva otisknout i přímo na látku, nebo papír. A jelikož sklizeň je opravdu bohatá, některé kousky si můžete nasušit nebo vylisovat do zásoby...
Krásenky mají samozřejmě mnoho barevných variant. Mně na zahradě rostou ještě bílé a růžové. Ačkoliv se za skutečnou barvířskou rostlinu považuje jen Cosmos sulfurea, květy ostatních druhů úspěšně lisuji a používám na ecoprintové otisky. Třeba bílé květy dávají žluté až žlutozelené otisky, ty růžové nechávají po otisku modrý nádech. Stálost otisků není ale tak zaručená, jako třeba u krásnooček.
Krásnoočko barvířské (Coreopsis tinctorea)
je nenáročná letnička, která kvete od půlky července někdy až do konce října. Sklízím plnou náruč kvítků, tak jednou za tři dny, někdy i každý den. Celé květy i se stonkem suším tak, jak jsou. Ale většinu se snažím během léta vylisovat, abych je pak během zbylého roku mohla využívat na přímé otisky. Kvítek krásnoočka je totiž jeden z krásných a výrazných elementů, který můžete využít v technikách ekoprintu.
Krásnoočko přeslenité Coreopsis verticillata je na rozdíl od ostatních krásnooček trvalka. Byla první z barvířských rostlinek, kterou jsem na zahradě objevila a vím, že je oblíbená i na jiných zahrádkách. Zkuste se podívat, jestli ji u vás také někde nenajdete. Její drobné žluté květy dokážou vykouzlit neuvěřitelně intenzivní oranžové odstíny. Jelikož jich nikdy nenasbírám dost, využívám je vzácně pro výrobu textilní barvy, inkoustu nebo na obarvení drobných projektů, jako jsou třeba stužky nebo vyšívací bavlnky.
Dobře se hodí také na techniku hapazome, což je způsob otisku čerstvých kvítků na látku či papír pomocí kladívka. Samozřejmně se kvítky dají i vylisovat nebo nasušit pro pozdější využití...
Aksamitník (Tagetes patula)
To je ve vaší barvířské zahradě taková jistota zaručeného úspěchu. Květů se dočkáte sice někdy až koncem července, ale přibývají neúměrnou řadou a brzy nestíháte sklízet.
U afrikánů se opravdu můžete těšit na bohatou úrodu během teplých srpnových dní, která trvá až do pozdního léta. Jeho květy vykouzlí na látkách či papíře zářivě žluté odstíny, někdy s nádechem trochu do zelena v závislosti na tom, jak jsou zbarvené.
Já při sklízení uštipuji celé květy, ale pro sušení je zbavím zeleného oplodí se zrajícími semínky...
Topolovka
Tato krásná rostlina často zdobila zahrádky našich babiček. Na barvířské projekty využívám odrůdu s velmi tmavými, až černými květy. Z prvního roku co jsem ji zasela mi zbyla jen jedna drobná rostlinka, která se druhý rok ale rozrostla a vytáhla jeden stonek, na kterém se postupně během července rozvinulo pár krásných květů. Letos (třetím rokem) má stonků s květy rovnou několik a ač se zdálo, že nevykvete, protože ji na listech a stoncích napadla rez, tak statečně vykvetla. Během července jsem každý den sbírala několik květů čerstvě vyketlých a několik uvadlých ze dnů předešlých. Ještě teď v srpnu se rostlinka nevzdává a občas vykvete pozdním kvítkem, že se až divím, kde se tam ještě vzal. Při sklízení čerstvých květů nikdy neotrhám všechny, nechávám vždy pár kousků pro včelky a jiný hmyz. Pozorovala jsem, že ve květech topolovky se přes noc ubytovávají i všelijací brouci, tak člověk musí být při sklizni opatrný, aby nějakému neublížil.
Květy sbírám buď ještě rozkvetlé a lisuji je na ecoprint, nebo je nechám stočit se a opadnout a sesbírám je přímo ze země rovnou nasušené. Přičemž hlídám, abych zaschlé květy sklidila před přicházejícím deštěm, voda by jejich křehké barvivo mohla vyplavit...
Rmen barvířský - Marunek - Cota tinctoria je další trvalka, která se řadí mezi tradiční rostliny barvířské. U mně na zahradě se stěhuje z místa na místo. Z nějaké lokace po čase vymizí a další rok ji objevím růst někde úplně jinde. Kvete bohatě jen koncem června a začátkem července. Další květy z pozdějšího léta už jsou spíše drobné a sporadické. Je ale možné, že se jí u nás pod ořechem tolik nedaří, protože jiná místa často docela bujně osidluje.
Květy suším i se stonky a některé také lisuji na pozdější využití v ecoprintu. Ukrývají v sobě pěkné stálé žluté barvivo.
Hlaváč tmavonachový Black Knight - Scabiosa atropurpurea mi v minulých letech nevyklíčil, až letos se mi podařilo semínka předpěstovat a pěkně se mi rozrostl a před pár dny začal bohatě kvést. Květy jsou překvapivě velké a rozkošatělé. Nechávám je kvést co nejdéle, aby si na nich i včelky mohly pochutnat. Pak sbírám drobné nachové trumpetky těsně před tím, než začnou opadávat...
Hopi indiánských slunečnic jsem loni vypěstovala několik, jenže než stihla semínka dozrát, začaly na nich hodovat ptáci. Semení se mi tady i jiné druhy slunečnic a mám pocit, že se mezi sebou trochu zkřížily. Semínka barvířské varianty se začnou totiž zbarvovat, až když jsou zralá, tak jsem je nikdy neobjevila včas a půlka byla už vyzobaná od sýkorek...Pokud byste si ji chtěli přidat do své barvířské zahrádky, asi by se před dozráváním musely květy nějak zabezpečit síťkami, což se mi dělat nechtělo.
Velké pěstitelské úspěchy jsem zatím neměla ani se Světlicí barvířskou -Carthamus tinctorius (viz druhá fotka). Loni mi odešly rostlinky všechny, letos přežila jedna a vykvetla dvěma kvítky. Schovala jsem si z nich jako poklad pár snítek zlato-oranžového chmýří. První květ jsem utrhla celý a nedošlo mi, že jsem měla vzít jen barevné okvětní plátky a nechat oplodí se semínky dozrát. S druhým květem už jsem to napravila a semínka nechala ještě na rostlině dál dozrávat. Uvidíme, jak se mi s vlastními semínky povede v příštím roce...
Další trvalky, které se dají v přírodním barvířství využívat, jsou Rudbékie(Rudbeckia). Barvící lázeň můžete udělat z květů a listů a získat tak z jedné rostliny různé odstíny. Bohužel Rudbékie je také jedna z těch, které se u mne na zahradě tolik nedaří, ale třeba budete mít větší štěstí, tak ji vyzkoušejte!
Co mi naopak na zahrádce bují je vratič a třezalka. Obě byliny jsou velmi dobrými parťáky v dílně přírodního barvíře. Třezalku tečkovanou Hypericum perforatum a její jasně zelenkavou barvu, kterou kouzlí v kombinaci s kamencem, jsem si prostě zamilovala. Sbírám celé rozkvetlé stonky a suším ji na pozdější využití. Barvivo pak získá na intenzitě. Můžete barvit látky i příze, namíchat si inkoust nebo textilní barvu a zanechává i krásné přímé otisky... Vratič Tanacetum teď v srpnu kvete hojně i v divoké přírodě, oblíbila jsem si jej na výrobu inkoustů a puntíčky které kouzlí přímými otisky na látku jsou kouzelné...
Na třetí fotce je netradiční odrůda krásnoočka, červeně zbarvená, která mne letos překvapila v květináči a popravdě ani nevím, kde se tam vzala. Na barvířské pokusy teprve čeká, tak uvidíme, čím mne překvapí.
Další barvířské rostliny, které jsem do své zahrady v minulých letech přidala jsou Rdesno barvířské Persicaria Tinctoria a Boryt barvířský Isatis tinctoria. Obě rostlinky se nepěstují kvůli květům, ale kvůli listům, které v sobě obsahují základ pro získání modrého barviva indiga. Rdesno je jednoletka, v našich poměrech se musí předpěstovat ze semínek a když se zadaří, můžete listy sklízet dokonce i několikrát během léta. Boryt je dvouletka a listy se sklízejí v prvním roce. Ve druhém roce, kdy rostlina vyběhne do květu už listy barvivo údajně neobsahují...
Třetí rostlinka na fotce je Mořena barvířská Rubia tinctorum, která se pěstuje pro své oddenky, obsahující barviva, díky nimž přírodní barvíři mohou kouzlit škálu krásných červených odstínů. Letos mám mořenu teprve prvním rokem, potřebuji ještě minimálně dva další roky, než se začne barvivo v kořenech utvářet.Z předpěstovaných sazenic mi přežilo jen pár, tak uvidíme, jak se jim bude nadále dařit...
Sušení barvířského materiálu
je další disciplína, které se barvíř věnuje celé léto. Pokud je horké a suché jako letos, jde to celkem snadno. Jen je potřeba hlídat, abyste nesbíraly rostlinky po dešti nebo vlhké od ranní rosy. To by vám pak mohlo celé zplesnivět. Jelikož nemám půdu, vše suším v atelieru na stole v proutěných ošatkách a košících, větší množství v papírem vystlaných kartonových krabicích na chodbě. Při deštivých dnech a větším množství je dobré sušený materiál pravidelně kontrolovat, prohrabávat a otáčet, aby se spodní vrstvy nezapařily a nechytaly plíseň.
Suchý materiál uskladňuji v uzavíratelných sklenicích nebo papírových pytlících. Opravdu si zkontrolujte, zda je vše pořádně proschnuté a nezapomeňte si vše označit popiskou. Já si píši druh rostliny, rok a příležitostně i místo sběru...Pořídila jsem si letosi speciální mlýnek a některé usušené rostliny si před uskladněním namelu na prášek. Barviva se pak lépe a rychleji extrahují.
Alternativou k sušení je lisování, díky kterému si rostliny zachovají své krásné tvary i po zaschnutí a můžou se využívat pro přímý tisk v technikách Ecoprintu po celý rok. V některých případech vylisované kousky tisknou dokonce lépe, než čerstvé. Květy nebo celá květenství vkládám mezi dvě vrstvy hedvábného papíru a jednotlivá patra prokládám pevným kartonem. Celý štos pak lisuji v dřevěném lisu určeném pro lisování květin, nebo zatížím stohem knih. Délka lisování se mění podle počasí, při horkých slunečních dnech je hotovo za týden, ve vlhkém počasí to trvá třeba i 3 týdny.
Stejně jako při běžném sušení je potřeba dbát na to, aby rostlinky byly při sběru opravdu suché, jinak se vám může stát, že i během samotného lisování chytnou plíseň.
Na uskladnění již vylisovaného materiálu používám kartonové krabičky.
Doufám, že se vám exkurze mojí barvířskou zahradou líbila, je to radost, o kterou se mohu alespoň trochu takto s vámi podělit.
Pokud byste se chtěli přijet podívat osobně a rovnou si vyzkoušet a osvojit techniky ecoprintu, zvu vás na workshop Látky pro divoženky, který zde pořádám v úterý 25.8.2026. Také nabízím možnost individuálních lekcí na míru, při kterých můžeme společně dát podobu vašemu vysněnému barvířskému projektu.
Budu se těšit na všechna setkání živá i virtuální.
Hezký zbytek léta přeje a pozdrav z Bubovické zahrady posílá
Markéta K.
Komentáře