Jak jsem máchala své malby v řece
- Markéta Kotková
- 26. 6.
- Minut čtení: 3
Dneska bych vás ráda vzala stranou od ruchu velkoměsta, na rozkvetlou zahradu mezi stromy, kde vám bude dělat společnost zpěv ptáků a pomalé plynutí řeky. Tentokrát se totiž podíváme na Vysočinu, k nám na chalupu. Začátkem června jsem si tam dopřála takový pětidenní tvůrčí azyl. Dcera odjela na týden na školu v přírodě a já jsem měla jedinečnou příležitost někam se zašít a dopřát si soustředěnej čas na tvoření.
Trochu v chaosu jsem si zabalila kde co a na poslední chvíli se mi podařilo zmizet z domova.
Na chalupě jsem se pár hodin rozkoukávala, přišly pochybnosti a otazníky, co teda vlastně budu dělat. Znáte to, těch věcí, které člověk odkládá až někdy bude mít čas, je hodně a všechny se pak najednou stihnout nedají. Je to spíš paralyzující. Nicméně jsem se nakonec hecla a prostě jsem se do něčeho pustila.
Pro začátek je nejdůležitější, připravit si vhodné místo na práci.Vytvořila jsem si tedy improvizované venkovní pracoviště na kamenném stole pod borovicí, kam jsem si přitáhla velkou dřevěnou desku, abych měla prostor malovat i větší kusy látek.Ty jsem naštěstí měla už předmořené a připravené pro malování stejně tak, jako namíchané barvy, co mi zbyly z workshopu malby na textil, který jsem vedla víkend před tím ve Zlíně. Už dlouho jsem nosila v hlavě myšlenku, že bych chtěla zkusit ty malinké barevně-tvarové kompozice, co jsem si v zimě malovala akvahlinkama do skicáku, zvětšit a přenést na látku.
Z workshopu mi zbylo několik šátků a s těmi jsem začala, protože jejich čtvercový formát odpovídal formátu skic.
Vlastně to pak už šlo překvapivě lehce. Zvětšit a překreslit vybrané vzory a kompozice šlo nad očekávání dobře. Podle vzorníčků jsem si vybírala vhodné odstíny a jejich intenzitu. Některé barvy se totiž radikálně promění, když zaschnou a projdou procesem napařování nad horkou párou. Proto jsem byla ráda, že mám díky vzorníčkům předběžnou referenci a můžu se dát rovnou do malování. Vybrala jsem šedomodrou z bobulí ptačího zobu, světlejší odstín červené z extraktu mořeny barvířské, oranžovou z loňských květů krásenky sírožluté, teplou žlutou z cibulových slupek, zelenožlutou ze slupek granátového jablka, lehký odstín šedé z naředěného duběnkového inkoustu a hnědou z ořechových slupek. Některé další odstíny jsem ještě získala kombinací nebo ředěním. Třeba mořena s ořechem dávají dohromady krásnou vínovou, nebo ze slabšího mořenového výluhu vzniká jemňoučká růžová.
Namalované kousky jsem nechala vlát na prádelní šňůře ve větru, který jim pomohl dobře a brzy proschnout. Celý první den se schylovalo k bouřce, tak jsem musela být ve střehu, aby nezačalo pršet a malby se mi deštěm nerozpyly. Vítr byl občas trochu moc divoký a musela jsem hlídat, aby se pomalované látky vzájemně neobtiskly a neposkvrnily...
Zaschlá malba se musí nakonec napařit nad horkou párou zabalená v papíře. Jak už jsem zmiňovala, některé barvy se tím radikálně promění, takže zavěrečné rozbalování smotků je vždycky veliké vzrůšo. No a pak je vše potřeba pořádně vymáchat. Na chalupě máme hodně železitou vodu a bála jsem se napařené kousky v ní namočit, protože rostlinné barvy s železem mohou reagovat. Pak mne ale napadlo, že tu je přece řeka. Proč bych nemohla pomalované kousky vymáchat tam?
To se nakonec ukázalo být nejkouzelnějším momentem celého procesu. Svoje barevné prádlo jsem prala s nohama ponořenýma v mojí milované Želivce. Věděla jsem, že jí to nemůže nijak uškodit, protože barvy jsou přece čistě přírodní. Je to jakobych do ní sypala barevné kvítky.
Celý ten čas jsem si užila v napojení na sebe a tvůrčí flow. A bylo tu i velmi intenzivní propojení s přírodou a všemi jejími živly. Během malování jsem hmatatelně cítila jejich blízkost. Tichý tanec stromů, hlasitý až výmluvný zpěv ptáčků v zahradě, jemnou i výraznou řeč barevných rostlinných esencí, bublající řeku, hrozící bouřku nebo přicházející soumrak...
Moje srdce tančilo lehce jako nožky lesních žínek...
Comentários