Hliněné pigmenty na zdi
Kdo mne už nějakou dobu znáte, jistě víte, že mojí velkou láskou jsou hliněné barvy. Hliněné pigmenty z lokálních zdrojů používám hlavně pro výrobu akvarelových barev a suchých pastelů. S takovými barvami se maluje především na papír, ale zkoušela jsem i klasické plátno nebo například podklad ze dřeva.
Hliněné pigmenty najdou své využití i ve volné grafice. Tam už je to ovšem trochu složitější, míchání tiskařské barvy se musí přizpůsobit technologii, se kterou pracujete.
Já jsem zkoušela hlíny zakomponovat do tisku barevné litografie. S Petrem Korbelářem,
v jehož dílně mají netradiční experimenty vždycky zelenou, jsme vytiskly takto několik velkoformátových grafik, ale o tom možná někdy příště...
Tentokrát mne přizvala sousedka Martina, abych jí pomohla s vyzdobením zdi v nově vznikajícím kuchyňském koutku. Nejdříve byla položena vrstva základní hliněné omítky,
do které jsme ještě zakomponovaly zbytky po mozaice, která se tvořila na podlaze.
Povrch po nanesení první vrstvy bylo potřeba ještě uhladit ve vrstvě druhé, bála jsem se totiž, že malba bude "drhnout" a drsný povrch nám nedovolí jít do větších detailů.
Doma jsem našla již zpracované hliněné pigmenty. Vzala jsem jen pár odstínů, kterých jsem měla dostatečné množství. Nevěděla jsem totiž, kolik jich bude na vymalování takové plochy potřeba.
Vybrané pigmenty jsem na místě namíchala s vodou a vaječným žloutkem a udělaly jsme první zkoušky. Zajímalo mne, jak se budou na tmavším podkladě omítky vyjímat, jak budou zasychat a vůbec jak se budou při malbě na tento podklad chovat. A musím říct, že mne hlína opět příjemně překvapila. Namíchané barvy se s omítkou krásně propojovaly a moc příjemně společně rezonovaly. Po zaschnutí vzorníků se nám líbila i střídmá barevná paleta z šedavých, růžových a hnědočervených odstínů.
Když byly první zkoušky úspěšně za námi, mohla jsem se pustit do dalšího tvoření.
Původní plán byl, udělat takové vodorovné pruhy ve tvaru jakýchsi vln, které by byly v kontrastu s již přítomným mozaikovým motivem plamínku. Ale nakonec mne inspiroval samotný vzorník. Rozhodla jsem se pro menší barevné plošky, které by napodobily povahu mozaiky a volně na ni navázaly. Zkusila jsem to a malbu jsem nechala, jak je ostatně mým zvykem, organicky růst a pomalu se rozvíjet z napojení na samotnou povahu materiálu a kouzlo přítomného okamžiku.
Myslela jsem si taky, že postupně pomaluji celou určenou plochu, ale v jednu chvíli bylo najednou jasné, že část zůstane už tak, jak je, v barvě podkladu.
S výsledkem jsme s Martinou nakonec byly obě spokojené, ikdyž malbu ještě v příštích dnech potřebuji dokončit a zbývá doladit pár drobných detailů. Takovéto projekty jsou holt vždycky na pokračování a při jejich plánování je potřeba s tím počítat.
Hliněná barva v interiéru je krásný element, její odstíny jsou nevtíravé, hřejivé a vyzařuje z nich něco velmi příjemného až terapeutického.
Takže za mne mohu jenom doporučit. Obklopte se hlínou!
Láká tě si práci s hliněnými barvami taky vyzkoušet?
Přijď na kurz výroby hliněného akvarelu, který pořádám v sobotu 19.9.2026 v Praze. Vypisuji termín tak jednou do roka, takže neváhej, využij příležitost a rezervuj si své místo včas!
Můžeš si také pořídit hliněné tvoření na doma v podobě mých tvořivých sad. V nabídce najdeš jak sadu na výrobu akvarelu tak na výrobu suchých pastelů z hlín.
Komentáře