Hlína není špína

Je tomu víc jak pět let, co jsem"objevila" hlínu.

Byla to láska na první dotek.

Ten den, co jsem s ní začala malovat, se můj tvůrčí svět doslova obrátil vzhůru nohama.

Začalo to pomalu a nenápadně, ale nezůstal jak bych tak řekla kámen na kameni.

Šlo asi hlavně o můj vztah k barvě. Vydala jsem se na cestu k její esenci.

Už před tím byly barvy důležitou součástí mého tvůrčího procesu. Ale až hlína mne naučila, že barva je živoucí, vibrující přítomnost.

Živá barva se tě hmatatelně dotýká. Dotýká se všech tvých smyslů. Nevidíš ji jenom očima. Cítíš ji, vnímáš ji skrze svoji kůži, skrze magnetické pole, které se odráží a rezonuje někde hluboko uvnitř. Svým chvěním ti vypráví příběhy. A vypráví je jazykem, kterému hlava nemusí rozumět. Byl tu totiž dávno před prvním slovem, možná dávno před první myšlenkou...

A není už potřeba k tomu nic přidávat.

Ty barevné odstíny k sobě všechny od přírody ladí, komunikují spolu a vzájemně si povídají. Samy si k sobě hledají cestu, narůstají do tvarů, vytvářejí všelijaká seskupení. Malování s hlínou je zároveň velmi hmotné a jakoby hmatatelné...

Né náhodou se skrze esenci hlíny do mých obrazů a grafik začala promítat tělesnost v jakési archetypální prapůvodní podobě...

Hlína mne také hodně naučila o propojení s původním, surovým materiálem. Ukázala mi, že tvůrčí jazyk a inspirace mohou vycházet ze samotné jeho povahy a podstaty.

Je to jako trpělivé budování důvěrného vztahu. Jsem na jednu stranu aktivním tvůrcem, na druhou stranu tichým pozorovatelem toho, co se mi pod rukama odehrává. Vnímám všechny proměny, žasnu nad nimi a zároveň jim pomáhám, aby se udály.

Při každém setkání s hlínou cítím její tichou hřejivou přítomnost. Její konejšivý hlas hladí, hřeje, uklidňuje, oživuje. Otevírá přede mnou dveře, o kterých jsem dříve neměla ani ponětí.

Navrací mne k dávno zapomenuté prastaré paměti.

Možná to celé zní trochu nadsazeně.

Ve skutečnosti je to ale docela prosté. Hliněné hrudky v sobě skrývají krásnou paletu přírodních odstínů. Drtí se na prášek, který připomíná barvu koření... Tomu prášku se říká pigment. A když jednou získáte pigment, můžete s ním dál čarovat.

Vyrobit si svoje akvarelové barvy, inkousty, suché pastely nebo voskové bločky.

Všeho se dá dosáhnout s využitím jen 100% přírodních přísad, tak jak to dělávali kdysi dávno naši pravěcí předkové.

Navíc hlína se dá sbírat skoro všude.

Objevovat hliněné poklady můžeme v místě, kde žijeme,

nebo je náhodně potkávat při toulkách krajinou či během vzdálených cestách.

To dává procesu tvorby další obohacující rozměr.

Do tajů hlíny a výroby barev z ní jsem za ty roky zasvětila už víc jak stovku nadšených učedníků, od malých dětí, přes pedagogy po aktivní tvůrce.

Jsem vděčná, že si mne hlína našla a že můžu to, co jsem se od ní naučila dál předávat a sdílet.

Všichni můžeme dál pracovat s tímto úžasným materiálem, který tu byl od samotného počátku tvůrčího aktu člověka a dal výraz jeho prvotnímu výtvarnému projevu.

Ptát se a zkoumat, co dnes skrze hliněné médium budeme vyprávět za příběhy...

Pokud chceš také zasvětit do výroby hliněných barev, zvu tě na kurz Akvahlinky, který proběhne v neděli 9.listopadu 2025. Rezervuj si své místo v události níže. Těším se na tebe!

Markéta Kotková

Akvahlinky

FromCZK 2,665.00

9. listopadu 2025 10:00–15:00Pop-up galerie otevřený atelier Tejnka

Registrovat