Porodní cesta do neznáma
Porodní cesta do neznáma
Tvoje mateřství je chrám
je bolest co se otevírá
jako tulipán
je polibek co nikdy nekončí
je vůně
která nikdy nevyčichne
bělounká lilie
s kapkami krve
chodidla od bláta
a skvrny rudé
nalitá prsa vonící po růžích
řeka co objímá a tiše hladí
oheň co pálí
voda co chladí
…A vstoupíš poprvé
ztratíš se celá
vyrosteš do šířky a ani nevíš jak
poprvé v náruči objímáš celý svět
poprvé celý svět
rodí se z tvého těla
…A zázrak s výkřikem
do noci beze slov
dutina uvnitř
a venku nový pláč
ten pocit jako bys už dávno znala
jsi scvrklá stařena
a přitom jsi jak jaro
znovuzrozená a mladá…
…A praskla skořápka
a pod závojem zakázaných vůní
odkrýváš svoji něžnost
když díváš se jí do tváře
pomalu necháváš doznívat výstřely
pomalu necháváš hodiny dotikat
To ticho promáčené slzami
je chvíle kdy to všechno skončilo
je chvíle kdy to všechno právě
začíná…
Květ v srdci rozkvétá
jsi její celým tělem
a přitom tolik svá
tak jako nikdy před tím…